ale jo, i to může být.

Já to v sobě měla za uzavřenou věc. Vlastně jsou to 3 roky, co jsem ty dveře zavřela.

Prostě jsem teď sama překvapená, jak mě tato "zpráva" rozsekala. Uhýbám očima, bavím se o čemkoli jiném... (nejlíp, ať sedí za vysokým stolem a nevidím na ni...) Nedonutím se zeptat - jak to dopadlo včera na kontrole? Na fotku z ultrazvuku jsou koukla na čtvrt vteřiny a řekla - no jo, šedý flek... A po oznámení - bude to holčička - jsem se musela otočit a odejít, aby nebylo vidět, že mám slzy v očích.

Ono je asi pravda, že je to od té doby zřejmě první těhotenství v mém blízkém okolí - jak jsme starší, tak už to prostě není na pořadu dne... Jedna kámoška má už dokonce i vnouče... (koneckonců, velký syn už by taky v generaci dřív mohl klidně mít dítě...¨)

Budu si muset na to nějak zvyknout.