Dari tak samozřejmě to, že si to TM uvědomuje, reaguje na to tak jak popisuješ, to je na tom to dobré. Jsou chlapi, kteří nechápou. MM po mém potratu, v době, kdy by se bylo bývalo narodilo naše dítě, kdybych tedy nepotratila, šel s kamarádem na velkou oslavu narození jeho dítěte, a hrozně se divil, proč brečím. U nás to nebylo toužebně vymodlené dítě, ale bylo plánované (chtěl ho hlavně muž), očekávané, těšili jsme se. Dodnes to vnímám jako zradu, hlavně to nepochopení z jeho strany.