"šel s kamarádem na velkou oslavu narození jeho dítěte, a hrozně se divil, proč brečím.... Dodnes to vnímám jako zradu, hlavně to nepochopení z jeho strany.

Monam, rozumím ti, jestli jsou chlapi v něčem absolutně jiní než ženské, tak v truchlení, v prožívání smutku - já už to ale beru u chlapů jako danost, oni se příliš neohlížejí nazpátek, neňahňají se v bolístkách svého dětství, co je zahrané, to je zahrané Taky si ohledně vlastních dětí příliš věcí nevyčítají, "stalo se to tak, jak se to stalo, konec, střapec".