libik, je to těžké... na jednu stranu si říkám, co kdyby to bylo něco, co se dá alespoň trochu kompenzovat léčbou... na druhou stranu, pokud by někdo potvrdil nezvratnou diagnózou, že to lepší nebude, co bude dál? donutí nás to k nějakému ústavu? jenže to by tchýni nejspíš opravdu zabilo, je zvyklá si žít sama v domě, se zahrádkou (byť ta teda úspěšně zarůstá), se slepicema, nutí ji to dodržovat nějaký režim, jede na automat, ale denně toho nachodí dost a dost, fyzičku má skvělou, nesnáší, když ji někdo diriguje...
naštěstí vaří na indukci, oheň nikde nezapaluje, největší riziko je, že si občas vezme prášky 2x... dostává je na 3 měsíce, teď jí chybí asi 8 dávek, takže ani to není zase tak moc (a teda nebere nic dramatického, na svůj věk, detralex a něco na cholesterol, na tlak má nejnižší dávku - žádné velké nebezpečí ani nehrozí)