Po 8 krusnych letech ve zdravotnictví jsem přešla do speciální školy a bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat.

Jsem tam od roku 1998,prosla jsem různými "funkcemi", pracovala jsem částečně i u dospělých v ústavu, momentálně jsem jen ve škole, dopoledne asistentka a odpoledne druzinarka.

Asi záleží na škole, u nás jsou úžasne kreativní lidi, pořád se něco nového vymýšlí. Hrozně mě to baví, jsem nadšená i po 24 letech. Máme děti s kombinovaným, střednim až těžkym postiženim. Některé i krmime a prebalujeme, vozí se v kočárku nebo na vozíku.

Jako bonus, denně mám minimálně 10 tisíc kroků, většinu z toho venku.