libik, počátek devadesátých let z mého pohledu čtrnáctileté holky byl především o kapitalismu... "každý" dospělý se jen hnal za penězi, zakládaly se firmy, honil se kapitál, poskytovaly se milionové půjčky, kdo neměl fialové sako, nežil - tak jsme vnímaly "dospěláky"...
a na druhou stranu se tu objevil svět zaměřený na duchovní stránku a my prostě potřebovaly vědět, jestli je skutečně smyslem života kapitál nebo jestli je to něco víc, jestli má vůbec naše existence nějaký větší rozměr než jen konzum... kouzlo moodyho nespočívalo ve vyvolávání duchů (mmch úplně jiná teorie), ale v tom, že naše duše je nesmrtelná a pozemské bytí je jen malý úsek její věčnosti... to hledání podstaty člověka a vybírání střípků z křesťanství, budhismu, hinduismu, ta snaha pochopit lidskou víru, se pro mne osobně stalo cestou na poměrně dlouhou dobu... nenašla jsem na té cestě boha, ani toho křesťanského ani nirvánu a neuvěřila jsem v alláha, ale dalo mi to mnohé...
jinak smysl ekologie samozřejmě nepopírám, jen jsem příliš skeptická, než abych souzněla se vším a prostě nikdo mě nepřesvědčí, že svět spasí papírová brčka, případně, že elektromobil je cesta k budoucnosti