Jo, náš synek byl také "náročný", v těch 11 zrovna to také eskalovalo. Puberta to ještě nebyla, spíš větší akční radius, více samostatnosti... Myslím, že jsme to celkově zvládli všichni se ctí, vztahy dobré, syn slušný člověk (nyní 26 let), byť stále "jiný".

Nezakazovat hraní (digitální i fyzické - sport) - kdo si hraje, nezlobí.
Netrestat - čím větší represe, tím menší chuť říkat cokoli, natož pravdu.

Narozeniny oslavit - snad jste rádi, že ho máte, že se dožil.

Pokusit se znovu syna "rozhovořit" klidným vstřícným jednáním, mluvením. Na dotaz i jen mírně ostřejším tónem "můžeš mi říct, proč jsi to udělal?" se odpovídá špatně, dá se jen mlčet, stejně jako na naléhavé "opravdu mi děláš starost, takhle to dál nejde", notabene když je to následováno dalším zákazem/prodloužením zákazu něčeho.

Co vám tedy radí ten dětský psycholog? Odebrat mobil?