Naši ve starém bytě telefon měli, určitě už od 50. let, možná i dříve. Když jsme se přestěhovali do paneláku, tak telefon dlouho nebyl. Maminka musela volat záchranku z budky, když táta dostal infarkt. Od poloviny 70. let jsme měli paralelku. Když jsem se vdala a odstěhovali jsme se na nové sídliště, opět telefon nebyl (ony tam nebyly ani chodníky, samoobsluha byla z unimo buněk a doktorka sídlila v bytě), na celé sídliště byly dvě budky, které věčně nefungovaly. Když se mi blížil čas porodu, radši jsme se přestěhovali do domku rodičů BM, kde telefon byl. Moje noční můra byla, že BM bude v práci, já začnu rodit a budka nebude fungovat. Když jsme se potom v r. 1990 přestěhovali do většího bytu, tam už telefon byl a v r. 2000 nám ho ihned po nastěhování zavedli. To už ale byly mobily a pevnou linku jsem měla pak už jen kvůli mamince, která mobilu nedůvěřovala a tvrdila, že když ji voláme z něho, tak nás neslyší. Po její smrti v r. 2009 jsem pevnou linku odhlásila a od té doby ji nemám.