Tak mlíko nepozřu, doslova se mi z něj navaluje, nemám ráda ani pudinky nebo mlíčné kaše, kromě odporné chuti mi mlíko i odporně smrdí.
Nepozřu ani kafe, je nechutný a navíc taky smrdí, smrdí asi hůř než mlíko, jedno kafe zasmrdí celý barák.
Manžel je velký kafař, on teda jede na kvantitu, kvalita ho nezajímá. Po začátku jsem se nad tím snažila přenést, ale po dvaceti letech života s kafařem jsem ke kafi dostala neuvěřitelný odpor. Zlatý pivo, to alespoň nesmrdí na dálku.

Černý čaj piju až poslední roky, ráno nějaký silný a zemitý na rozkoukání, neslazený.Jinak miluji zelený, co nejjemnější, zalívám ho několikrát a nejvíc mi chutná až ten poslední nálev, co manžel označuje za horkou vodu. Zelený čaj nesladím, nesnáším sladké čaje.

Pivař je u nás manžel a je velký pivař, radši nechci vědět, jak moc velký. Pije pivo z lokálního pivovaru, vlastně asi všichni kolem pijí místní pivo, prý je hodně silné a hořké, "cizákům" hodně chutná a ráno je hodně bolí hlava. Asi neznám nikoho, kdo by pil Plzeň nebo Bernarda, když někde jsme manžel pije pivo z lokálního malého pivovaru. I v zahraničí radši sáhne po místním pivu než všude přítomné Plzni.

Ženský kolem mě pivo moc nepijí, třetinku aby se neřeklo, ale vysloveně pivařku neznám, to už si radši dají malého panáčka než pivo.
Já piji víno, mám ho na místní poměry celkem velkou spotřebu, ale pár vinařek znám, s těmi se ráda scházím.