tak jasně, v pubertě si to pamatuju jako úplně běžné - stačil pohled na úplně všední věc a s kamarádkou jsme se řehtaly jako pominuté, nemohly popadnout dech, až jsme měly namožené bránice
![~:-D](/g/s/1.gif)
přešlo to pak nějak s dospělostí, ale čas od času mě to stejně popadne, obvykle se sestrou
![~:-D](/g/s/1.gif)
někdy nás to popadne i s manželem, pak se nechá strhnout a řehtá se taky... někdy se ovládne, nezačne se řehtat, ale pochechtává se o to déle a pak stačí se na sebe jen podívat a smějeme se oba
![~:-D](/g/s/1.gif)
je to velmi úlevné a vlastně asi i hodně sbližující
![~s~](/g/s/11.gif)
a jinak vybuchnout smíchy (krátce, leč intenzivně), to se nám stává oběma asi běžně - děti jsou skvělý zdroj