babi, angrešt. Tajuplné to možná vypadá, ale není. Na obraze je běžná scenérie. To, proč o tom nemohu víc psát, souvisí jednak s aktivitami a osobností malířky a jednak s tím, co nechápe susu. Zkusím vysvětlit. Dejme tomu, že budu bydlet hodně let na selském statku, který bude zařízen styl Provance. Tak pak, když si koupím/postavím/dostanu, to je fuk, vilu Tugendhat, nebo jiný dům od Miese Van der Rohe,(miluju Farnsworth house, tak když se na něj podívate, třeba mě lépe pochopíte )..tak si tam nedám proutěné koše a džbánky ze statku. Já tedy určitě ne. Takže i když nemám nouzi o prostor, některé věci už tu nechci.

babi, minigalerie je dobrý nápad!

Rose, tobě nezbývá, než koupit nový obraz teď, aby sis zvykla... protože pravda, dvě takové těžké ztráty naráz jsou náraz. Já mám období, kdy se nedovedu rozloučit se starým hrncem, v kterém jsem dělala dětem kuře na paprice a obrečím ho. To abyste si nemyslely, že jsem nějaká nelida..

Černobílé fotky rodiny na zdi máme, řekla jsem sama tehdy u fotografa, co přesně chci, tehdy se ještě více stylizovalo. No a jsou úžasný. Nemám koláž, ty nemám ráda, ale pověšené jednotlivě, jsou přirozené, i se záchvaty smíchu.

Mariko, vážím si tvého úsilí popsat, jak to vnímáš. Bez ironie. Já si ale tohle opravdu nedovedu představit. Ubrus nemohu srovnávat s obrazem. Nehledě na to, že jak opakovaně píšu, obraz je velký. Takže střídat, ten "náš" strkat při návštěvě za skříň? Fakt je to pro mě v rovině grotesky.