Normální? U manžela to určitě nemám - řekli jsme si vše, co jsme potřebovali, udělala jsem vše, co jsem mohla, co potřeboval, přál si... tam to nemám.
U téhle kamarádky je to fakt intenzivní. Nějak mi vymizela ze života, ani jsem si nevšimla. Jak jsem to mohla dopustit? Nezajímat se?

A k tomu ten pocit, že takhle zemřeme během pár let všichni, a tak to má být, je to normální, takže co........ k čemu to všechno je?