Přidat odpověď
"moje školy v pravěku i školy dětí ne tak dávno měly rozvrhy hotové při velkém štěstí koncem prvního týdne v září, někdy i koncem druhého. A nestalo se nic. Připadá mi, že vydáš spoustu sil na vymýšlení variant, o kterých budeš už v půlce prázdnin vědět, že nenastanou..."
Psala jsem, musím udělat alespoň ty tři varianty teď, protože musíme vědět, jestli máme ještě někoho shánět. Učitelé nejsou a dva měsíce jsou dost krátká doba. A protože poslední změna nastala dneska, tak holt musím teď.
"Pokud tě rodiče nutí objednávat sešity, tak ať si trhnou nohou. A pokud tě k tomu nutí učitelé, můžeš jim to směle svěřit."
Rodiče mě nenutí, učitelé, kteří mě nutí, tak mají vyřešeno. Objednají se balíčky. Ovšem stížnostem na nepopsané sešity a placení něčeho, co nechtějí, bude čelit vedení, protože nikoho nezajímá, kdo co konkrétně dělal, zodpovědné je vedení.
Ono to všechno vypadá zdánlivě jednoduše. Ale buď přijmu, že jsem součást vedení, a pak to budu já, komu se bude nadávat, což snáším hodně blbě, nebo musím tuhle pozici opustit a pak zvládnout to, že o tomhle budou rozhodovat ti, kteří změny rozhodně nechtějí (to jsou totiž jediní, kteří by to šli dělat). Pak to ovšem znamená odejít ze školy úplně. Letos na tuhle variantu nemám (ne že bych s M a F neměla kam, ale jsou tam jiné okolnosti).
Předchozí