Jak píšou ostatní s kamarádkou bych promluvila. Za mne v duchu, aby ti odpověděla jaké jsou její životní hodnoty a co by vlastně chtěla. Jestli ti odpoví že zdraví a aby její syn byl šťastný a spokojený máš míč na své straně. Ona si musí uvědomit, že ženu si její syn vybírá sám.
My takhle bydlíme s tchánem a většinově se setkávám s tím, že největší spory bývají tam, kde je žena vzdělaná, má vlastní názor a je schopná tj. ráda si věci řídí podle svého.
Nenapočítám kolikrát jsem tchánovi do očí řekla, že nejdůležitější v životě je, aby jeho jediný syn byl zdravý, měl zdravé a spokojené děti, nebyl rozvedený a rodina se měla pokud možno dobře, vše ostatní jsou prkotiny, které jemu nepřísluší rozhodovat. To vše vždy v situaci, kdy NAPROSTO NEVÍM O ČEM JE ŽIVOT, když chci zrušit záhon jahod, protože okrádám rodinu o domácí ovoce a podobné kraviny. Celé naše manželství čeká na okamžik, kdy bude moci říci manželovi "já jsem ti to říkal".

Myslím, že by si řada rodičů před svatbou svých dětí měla projít nějakým psychologickým cvičením, kde je naučí odstřihnout se od svých dětí, mít vlastní život a zabývat se vlastními denními starostmi a neřešit pořád mladé a jestli náhodou nepere cejchy naruby. Pokud syn bude s ženou šťastný a založí rodinu měla by být spokojená i ona.

Tchán má bráchu, který jako jediný z rodiny není rozvedený, jsou se ženou více než 30 let, ona je teď nějaká nemocná a on se moc trápí. Moc ji neznám, viděla jsem ji párkrát, přesto jsem ze všech stran slyšela jaká je hrozná, blbá a nevím jaká. Každému v tu chvíli řeknu, že ona jediná je s bráchou celý život a jsou spolu spokojení a zvyklí na sebe, že všem ostatním by se asi líbilo, kdyby brácha byl rozvedený a ostatní říkali, jaká byla jeho žena skvělá. Všichni vždycky koukají jak puk, ale sklapnou.

Moc by mě zajímalo, kde se bere vědomost jak mají druzí žít.