Oběma nám přišlo přirozené, že pujde k porodu, tak byl zatím u všech porodů.
Manžel je takový rozpolcený.
Sám říká, že nejradši by tam nebyl, že nesnáší, když trpím a nemůže mi pomoci. Ale hned dodává, že je rád, že šel, že by k porodu měl jít každý chlap, že nepřišel o chvíle hned po narození, celé to viděl a také dohlédl na PA a doktory.
Prý by si neodpustil, kdyby nešel.
Já normálně při každé bolístce chci zalézt a umřít bez svědků, ale u porodu manžela potřebuji. Už jen proto, že nadávat PA je k ničemu, nadávat chlapovi, co mi udělal, to dává smysl.
![~:-D](/g/s/1.gif)
VLastně ani nevím, co dělal při porodu, nijak vysloveně užitečný nebyl, PA se ho vždy snaží zaměstnat počítáním kontrakcí, ale manžel ví, jak moc mě to štve, tak to nedělá a PA po něm stejně výsledky nikdy nechce.
Je užitečný jen tím, že tam je.
A také ty vteřiny po hned porodu, kdy brečíme oba jsou nádherné.
Fakt bych nechtěla rodit bez manžela a neumím si u porodu představit nikoho jiného.