Mně to bylo u prvního jedno, ale byla jsem od začátku přesvědčená, že je to kluk. U druhého jsem chtěla spíš kluka, že by první měl parťáka, manžel chtěl holčičku. Zpětně jsem ráda, že ten páreček vyšel, užívám si holčičí svět, růžovou, sponečky (manžel snad ještě víc, nosí ji ulovené zajímavé trofeje a do školky pečlivě vybírá barvy podle oblečení ), jednorožce a holčičí empatii . Ségra má tři kluky a už ty dva jsou masakr (třetí je kojenec), ne že by se ty naše nervaly jako koně, ale přeci jen je to jen chvílema a pak jde dělat jemnou holčičku