Taky jsem v pubertě byla v oddíle, ne vodáckém....ale pionýrském (postkomunistický Pionýr), oddíly a tábornictví byl můj svět....a tam jsem se třeba dozvěděla, že "se mnou ani násadou od koštěte" apod. A to nemluvím o tom, že mi tehdy ani nedocházelo, co mi to vlastně říkají....
Ve škole to bylo podobné, poslední den školy, osmáci ve dvojicích zavěšení do sebe jdou špalírem tvořeným všemi žáky školy....o mě se losovalo (bylo 16 kluků na 10 holek), se mnou šel ten, který prohrál...no se mnou....šel ode mě přesně na šířku schodiště....

Nestáli o mě ani kluci, ani holky. Do nějakých 12 let to ještě šlo, běhala jsem biatlon a tam každého zajímalo jen to, jak střílím, pak už to bylo špatné.