No já si teď myslím na všechny mé drahé zesnulé, někdy byl pohřeb i s průvodem, někdy hrob, někdy urna, někdy rozptyl, někdy ani nevím co, někdy v kruhu rodinném, někdy nic...
AŤ to bylo jakkoli, stejně jsem se všemi rozloučená. Rozloučila jsem se s nimi já, myslela jsem na ně, když umírali a když umřeli. A hlavně na ně myslím, jaký to bylo, když byli naživu, co jsem s nima zažila, jací byli... Na pohřbu je dobrý, že se sejdou lidi, který se třeba jinak neviději. Ale stejně maji divnou náladu. Pohřeb mi nepřipadá úplně podstatnej k tomu, aby se člověk s člověkem rozloučil. Je to jen společenský obřad a zvyklost. Někdy příležitost si pokecat a najíst. A vzít si tmavý oblečení.