TaJ, vzpomenout si je něco jinýho, neumím to asi popsat, samozřejmě že vzpomínáme, občas si říkáme, že by měli radost nebo by třeba měli nějaký názor na něco
ale po pohřbu jiných příbuzných jsem věděla, že ten konec byl, ta tečka byla a já jsem ji měla v paměti, třeba když umřel syn sestřenice, měla jsem ho hrozně ráda, jako malý to byl můj malý brácha, i toho jsem vyprovodila a ukončila pro sebe náš vztah, což neznamená, že bych si na něho nevzpomínala
dokonce i když jsem na pohřbu být nemohla, to rozloučení proběhlo

když nebyl pohřeb, zůstala taková divná prázdnota nebo jak to nazvat

člověk potřebuje rituály, a když některý není, chybí
ale je možný, že s jinou vírou jsou rituály jiný a je možný nějaký úplně jiný vnímání

přestože nejsem věřící, jen naše většinová kultura je křesťanská a výchova tomu v mojí rodině asi odpovídala