Rose, tak já to přeci jenom průběžně kosím, takže křovinořez potřeba není - keře nechávám bujet jen tam, kde se mi líbí.
Taky zahubím kdeco. I když příbuzenstvu a kamarádům říkám, ať mi žádné rostlinstvo nedávají, protože s velkou pravděpodobností zahyne, stejně mi občas někdo něco donese. Zasadím pečlivě, zkraje zalévám, vypadá to nadějně... uschne nebo zmrzne - třeba až druhý rok. Nebo to vyhrabou slepice, než si všimnu, že tam hrabou. Teď mám oplocenou indiánskou borůvku, tak snad přežije.
U nás byl velkým tahounem pro stavbu domku a stěhování na ves s pozemkem a chovem domácího zvířectva MM. Já jsem to tedy zrealizovala, i když jsem předtím 50 let žila spokojeně v paneláku (stran zvířectva jen částečně, na ovce nebo kozy se fakt necítím), a jsem opravdu spokojená. Nový dům nepotřebuje více péče, než byt ve starém paneláku (odpadly schůze SVJ, např.
), a zahradu řeším minimalisticky, moderně, ekologicky. Kosení beru jako fitko v přírodě. Je tu úžasný výhled, jedna sousedka, klid, ticho, příroda na max. Vždycky říkám, že stavba domu a jeho obývání mi zachránilo zdravou mysl či život (po smrti MM), v paneláku bych téměř jistě propadla depresím, ke kterým mám sklon od puberty. Tady se dá jen tak být a hledět do kraje a na zvířectvo. Je to tu prostě boží