Chodila jsem do patrového fitka. Běžecké pásy apod. byly u zábradlí patra, takže pěkně na očích. Provozovaly se tam i různé kurzy, kroužky. Měla jsem při běhání dobrý výhled, oni na nás taky. Moc mi to nevadilo, kardio mě nebavilo nikdy, aspoň jsem měla na co koukat.
Postavu jsem měla dobrou.
Chodila jsem tam pár měsíců i po rakovině , to jsem dobře nevypadala. Nebylo mi úplně příjemné ukazovat, jak jsem ztloustla a jak mizernou mám fyzičku, ale bylo to nejbližší fitko a měla jsem to po cestě z práce domů. Vybavení a šatny tam byly fajn.
Vzdala jsem to kvůli tomu, že mi otékala ruka navzdory návleku a následnému polohování.
Cestou domů jsem vždycky kroutila rukou nad hlavou, aby mi neotekla. Bylo to určitě nápadnější než to běhání. Taky mi to bylo houby platné.
Rybičky jsem zkusila dvakrát. Jednou jsme si o nich povídali se synem, přemluvil mě, že to chce vyzkoušet. Podruhé jsem si četla.
V proskleném kadeřnictví jsem byla kdysi v rámci proměny. Měla jsem sundané brýle. Lidi v nákupáku jsem neviděla.