u nás doma bývala pizza poměrně častá a velice oblíbená i v těch časech čssr
naši ji vždycky pekli v koláčové formě s vroubkovaným okrajem a když jsem pak prvně viděla pizzu v restauraci, zaskočilo mě, že nemá po okrajích vroubky
jinak by asi ani italové nepohrdli, u nás tam patřila rajčatová omáčka (rozuměj domácí kečup, připomínal právě víc sugo než kečup), obkládala se slaninou (anglickou) a sypala parmazánem (pravda, tím strouhaným z piksly) a táta si na ni dával olivy
největší peklo, co se pizzy týče, jsem zažila u tchýně - její oblíbený recept na rohlíkovou "pizzu" s kečupem a točnákem by zaskočil asi i jirku babicu