Možná se tyto výchovy učí dnes už jinak, ale za mě to byl šílenej vopruz a nenáviděla jsem to. V hudebce mě nutili zpívat u klavíru, což jsem nezvládla, v tělocviku to bylo šílený, já jsem totální dřevo, vůbec mi to nešlo a učitelka mi stále vyhrožovala, že mě nechá propadnout, dílny to samé, mám obě ruce levé a do vaření jsem druhé pololetí přestala úplně chodit, když jsem zjistila, že učitelka nedělá prezenci. Jediné, co mi až tolik nevadilo, byla výtvarka, ta mi aspoň trošku šla. Jo a pozemky, to byl hnus, hrabat se ve skleníku v hlíně, plet záhonky, fujtajbl, nesnášela jsem to. Daleko míň mi vadily předměty typu matematika, fyzika, chemie a biologie, které mě tedy taky nebavily, ale když jsem se soustředila, tak jsem to zvládla. Zazpívat Ovčáci čtveráci nebo přeskočit švédskou bednu fakt ne.