Taky jsme s našima jezdili na dovolenou. Byli jsme dvakrát v Bulharsku, třikrát v Jugoslávii, každé léto jsme jeli někam v Česku, jednou jsme byli v zimě v Peci pod Sněžkou, dost jsme jezdívali na podnikové zájezdy, byly jsme takhle s maminkou v zasněžené Budapešti. Jinak táta jezdil každý rok na měsíc do lázní a já jsem od svého jednoho roku bývala celé léto u tety na chatě v Beskydech. Ze začátku jsem tam jezdila s babičkou, když umřela, tak jsem tam byla sama s tetou ( maminčinou sestřenicí) a jejími vnuky, jeden z nich byl stejně starý jako já, druhý o pět let mladší. Maminka tam vždycky na poslední týden přijela na dovolenou a pak si mě odvezla domů. Byly to nádherné prázdniny, moc ráda na ně vzpomínám. O víkendech přijížděli rodiče bratranců a jezdili s námi na výlety, pekli jsme na ohni kuřata, slavily se narozeniny a svátky. Naproti přes potok měl chatu ještě jeden strýc, taky tam jezdily děti, hodně jsme si vyhráli.
Naši neměli auto, ani chatu, ani nestavěli barák, takže jsme mohli jezdit, kdy a kam jsme chtěli. Bylo to fajn a podobný život jsem chtěla mít i v dospělosti, žádné majetky, o které by bylo potřeba se starat, ale moct si cestovat pokaždé jinam. Procestovali jsme pak s dětmi celé Česko i Slovensko, jezdili jsme k moři, fajn to bylo.