Náš kocour chodí domů jen na návštěvy v naší přítomnosti, ohřát se a užít si naší přítomnosti. Jinak je venkovní. Svoje úlovky převážně zkonzumuje, i když je pravidelně a vydatně krmen. Ale on lov a požírání kořistí má prostě rád. Myši a hraboše sežere, malé hryzce a potkany sežere zpola, velké nechá válet na zahradě, malé ptáky sežere, velké jak kdy, ještěrky, krtky, ropuchy, netopýry, lasičky nežere, někdy jim ukouše hlavu. Tuhle dotáhl mladou divokou kachnu a už jí nejedl, tak jsem jí vyhodila do přírody, načež ji v procesu rozkladu a plnou červů dotáhl na rohožku. Takže jsem musela uklízet kachnu rozpadlou na kusy a milion červů. Už jsem uklízela tolik nakousaných potkanů, hryzců, smradlavých ryb a jiných nechutných mrtvých zvířat, že už mě jen tak něco nerozhodí. Ale doma bych to mít nechtěla.
Vlastnictví zvířat je poněkud nechutná záležitost - smrad, krev, moč, výkaly, hnis a tak dále. Nechápu, proč se jim říká miláčci nebo mazlíčci.