Přidat odpověď
Co bydlím v domku se zahradou a na výletech přespávám v hotelích tak vlastně už nerozdělávám. Snažím se sice, aby moje zahrada byla příroda, ale tu teda nezahrnu. Ale v mládí jsem vlastně vyrostla u ohňů v přírodě. Na chatě u řeky, na výletech se spaním ve stanu či pod širákem. Takže občas jsem oheň v přírodě zapálila, ale od malička jsem věděla jak s ohněm v přírodě bezpečně zacházet. Patřilo to k dobrému vychování. K ohni patřila i povinnost na závěr ohniště důkladně počůrat všemi zúčastněnými. Ohně a vody se bojím, vím co dokážou.
Jak už jste některé napsaly, problém je v dnešní ujeté době sociálních sítí, sdílení a všeobecného blahobytu, kdy všichni chtěji dělat všechno, protože to dělaji ty druhý. Dřív lidi dělali různý věci proto, že k tomu měli nějaké předpoklady, bavilo je to, zajímali se o to, uměli to... Dnes lidi dělaji různý věci proto, že to dělaji druhý lidi, všechno je dostupné všem a všichni se chtěji pochlubit na FB či Instáči. Týká se to nejen kreténského chování v přírodě, ale i vlastnictví psů, motorek, kol, aut a dalších oblastí. Nikdo ničemu nerozumí, ale každý všechno musí mít.
A k tomu bych přidala všeobecně rozšířenou bezohlednost a sebestřednost, kdy každá nicka si začala myslet, že je něcka. A kdy každý se může pochlubit naprosto čímkoli, i když to nic k chlubení není.
Předchozí