Tinko, jasně, tenkrát jsem si to určitě nijak nevyčítala, protože mi to prostě nedošlo, to až právě s odstupem času... Tenkrát to byla jen frustrace a zoufalství... A právě si pamatuju pocit, že by mi měl to dítě někdo vzít, protože jsem naprosto neschopná... Když jsezse s ní naučila komunikovat, hodně se mi ulevilo... A teda nevyčítám si to ani dneska, prostě jsem dělala, co se dalo (a žijem obě a dokonce se máme i rády )