Opakuje se to kazdym rokem- dny se zkracuji, ochlazuje se, prazdniny se blizi ke konci. Tak nejak vim, ze to takto nejde dal, ta vecna pohoda, musi nastat zase nejaky rad. Ale ten pocit je sileny, nechce se, je mi uzko...driv jsem se i trochu tesila, ted se tesim hodne malo.
Leto bylo krasne, odpocinula jsem si od meho vyhoreni a vse kolem skoly jsem hodila za hlavu. Nejlip mi bylo na chalupe na zahrade, v siti, v kuchyni. Jen tak.
Jo, tesim se, ze nastane nejaky rad, ze zajdu v Praze do kina, divadla, v zari nas cekaji nejake akce...tesim se na Advent a Vanoce..Nic hezke ted nekonci.
Ale taky se obavam, syn opujde do 9.tridy, zase ty boje, aby delal to, co ma...moje skola, jak to bude s covidem, Ukrajinci, topeni...

No - to dame!!!!!