Ropucho, tak ale tu atmosféru, o které píšeš, si já užívám taky...akorát do té vody přitom ani vlézt nemusím
- taky si v létě užívám slunce, modrou oblohu, trávu, písek, vodu...letos jsem si u vody užila asi úplně nejvíc tehdy, když jsme byli na plavbě lodí po rybníce Svět...stála jsem sama na přídi, opřená o zábradlí a přede mnou nic, jen voda, pode mnou taky, foukal tam větřík...většina ostatních pasažérů seděla na lavičkách na palubě, ale tohle byl úplně jiný zážitek...taková Rose na Titanicu v menším měřítku :-D. A pak když jsem koukala ze Stádleckého řetězového mostu na Lužnici, nebyl tam kromě nás prakticky nikdo, kolem voda, sluníčko, odlesky na vodě, modrá obloha, kolem samá zeleň...
Jo a ty radovánky na sněhu...bobování mě bavilo možná jako dítě...pak jsem to absolvovala nějakou dobu kvůli synovi, ale ke sněhu máme u nás doma všichni takový postoj, že se na něj hezky kouká, když se v zimě třpytí na sluníčku, hezky se v něm chvíli prochází, ale lyžování a bruslení nás nelákalo nikdy nikoho