Největší strach jsem měl, když v 17. letech dcera jela s kamarádkou na jednodenní zájezd do Bibione (našla si to velmi levné, bylo to vlastně doplnění autobusu, co přes noc jel tam a po povinné přestávce k večeru zpět). Já byl dost vážně nemocný a v případě, že by jim to ujelo, jsem nemohl pro ně dojet. I když jsme do nich hučeli, stejně se spálily a trpěly cestou zpět. Ale byly šťastné.