Kamarádka zvládla sedm dní z osmi a pak to ukoncila kvuli nesnesitelnému stýskání po malém synkovi.
Máma o tom uvažuje, ale ta to nedá. Jednak jí to rozmluví přítel a na základě jeho rady nakonec i dojde k tomu, že ty peníze za to nevydá.
Kdyby to přece jenom zaplatila, pak bych jí ten pobyt pouze sama se sebou trochu zlomyslně přála. Třeba by jí došlo, co s ní musíme snášet my ostatní.
Ja bych to mozna dala, pokud bych mohla poslouchat hudbu nebo mluvené slovo, ale to se prý nedoporučuje (u těch jednotlivých pobytů se to liší, někde hudbu podporují). Ale vlastne to pro sebe nepovazuju za prinosne. Mam pocit, ze pro svuj seberozvoj potrebuji podnetné impulzy z vnejsku, ze ty v sobe mám zpracované a o moc víc ze sebe už nevydoluju. Potřebovala bych alespoň číst.