Juliet, znova opakuji, že ti mí důchodci jsou často vězni svých nemovitostí, které mají historicky.

Naši byli učitelé, v Plzni neměli šanci na byt, tak koupili fakt strašný barák v ulici, kde se počítalo s demolicí, kdyby žili, tak tam dneska mají wawky.
Můj příběh je podobný, manžel coby svobodný a politicky neangažovaný byl v pořadníku 15 let, ve 35 letech mu fakt bylo trapný vodit si holky do dětského pokojíku, tak koupil náš dům, naprostou zříceninu, do naší čtvrti jsem ještě v roce 2000 nerada zvala hosty, protože Bronx a rozvaliny, namakal se na tom jako idiot už za totáče, pak jsme se poznali a vzali si hypotéku s úrokem roku 1998, trh ještě neměl pravidla, byli jsme mladí, tak jsme se kousli a dřeli jsme.

Teď mi hrozí 300- 400 ročně za energie, hypotéku stále doplácím, mám sice partnera, ale ten je rád, že je rád, dcera je na ŠŠ, kolik myslíš, že by tak měl být ten stabilní příjem (jehož stabilita je odvislá od toho, jak dlouho to bude mého šéfa bavit, jelikož ve svém věku budu blbě shánět práci)