Tak já uběhnu tak 200 metrů a pak zhynu, takže na tu chvíli nemá smysl si nic pouštět. Leda tak smuteční pochod. Při chůzi se mi nejlíp poslouchá beletrie. Nedávno jsem vyrazila sama za tmy na zdravotní procházku a nevinně znějící kniha se zvrtla do severské detektivky právě vě chvíli, kdy jsem byla v nejtemnějším lese. Pak jsem teda několik km pelášila domů tak, že se tomu asi i běh dalo říkat.