Tak si jdu pobrečet. Už jsem nevydržela mlčet a promluvila jsem si s manželem na téma absence partnerských aktivit v našem vztahu. Vše dělá radši sám, nejraději je, když je doma ticho a nikdo ho s ničím neotravuje. Včetně mě. Odmítá návrhy na procházky, kino, večeři, atd., atp. Chybí mi i objetí a celkově pocit, že o mě stojí.
Divil se. Hodně. A místo aby mě objal, pravil, že si vezme čas na reakci.
Dnes jsme si tedy znovu promluvili. Zněl přísně obchodně. Jako by dopěl racionální úvahou k tomu, že rozvod by byl složitý a že tedy občas zkusí vydržet se mnou něco podniknout. Je mi strašně smutno, připadá mi, že nemá cenu se nutit do trávení společného času, když to tak necítí. Mám pocit že už my dva nejsme ale on si to nedokáže přiznat.

Dokázali jste někdo vztah vskřísit ? Nějaké tipy ?