Tohle je těžké, mě z tvého už předchozího popisu připadalo, že někoho má, protože to tak bývá, že člověk toho partnera s sebou nechce, ač "sám" podniká spoustu aktivit.

My jsme samozřejmě po skoro 20 letech upadli do určitého stereotypu, kdy jsme si to také začali uvědomovat. A zavedli jsme pravidelná "rande", jednou týdně odpoledne jdeme opravdu na rande, jednou akci vymyslí muž, jednou já. A je to třeba jen procházka u řeky, plavání, vyjížďka na kole, divadlo, kino, restaurace, výstava, brusle, prostě cokoliv. Podmínka je, že bez dětí, protože někdy se takové tendence objevovaly, že je vezmeme s sebou, ale to pak není rande, že jo.
Když byly děti malé, neměli jsme hlídání, to jsme opravdu řešili provozní věci a všude jsme byli s dětmi. Co odrostly, máme svá randíčka (každý má ale i své samostatné aktivity) a funguje to, na ten společný den se těšíme a užíváme si a dokonce si děláme takový deníček z fotek. Určitě to vztah oživilo, posílilo ve všech oblastech.
Ale chtěli jsme oba, vnímali jsme, že jsme se nějak zacyklili v těch provozních věcech. Netuším, jak tohle funguje, když chce případně jen jeden, ale zkusila bych se domluvit na takové pravidelnosti společných aktivit, i když to teď pro tebe je přísně obchodní. Nic ztratit nemůžeš a třeba se to vyvine k dobrému.