To je blbý. A když se teda uráčí a někam spolu půjdete, jak to asi bude vypadat ? Užiješ si to ? Já si teda takovýhle "vztah" moc neumím představit a nechtěla bych v tom žít. Asi bych byla raději sama, pokud by teda nepřevážily racionální důvody (třeba ekonomické) a snesla bych doma tento objekt.
Já jsem s mužem 26 let, každé ráno se obejmeme a políbíme na uvítanou, každý večer na rozloučenou - ne nikam neodcházíme, jen začíná a končí nový den spolu. Mezi tím se objímáme, dotýkáme. Chodíme každý den spolu ven se psem, do lesa, do přírody, k vodě, na výlety, do kavárny, drahých i levných restaurací, do divadla, na koncerty, díváme se na filmy, debatujeme o světě, o životě, o pocitech, vaříme, jíme, pěstujeme, sklízíme, děláme si radosti, řešíme starosti. Je to můj parťák a nejlepší přítel.
Někdy se zeptá: " chceš pochovat ? chceš podrbat na zádech? " A já řeknu "ne", protože se mi zrovna nechce. Ale jindy se mi chce.
U vás se něco pokazilo a aby to třeba ještě šlo opravit, museli by chtít oba.