"Někdy je ta osamělost ve vyhořelém vztahu daleko, daleko intenzívnější."
Přesně tak, jenže záleží na konkrétních lidech. Někdo raději žije v mizerném vztahu, protože ho samostatnost děsí.
Osobně mám jednoduchou hranici - pokud by mi vztah nepřinášel radost, nevidím v něm smysl. Neznamená to denní euforii, to je jasné
Ale jakmile bych se dostala do fáze, kdy cvaknutí klíče ve dveřích znamenající příchod chlapa domů ve mně vzbudí pocit nechuti, takové to bodnutí v žaludku, ten osten odporu, je na čase to zabalit. Nedokázala bych ve vztahu táhnout tu mrtvou váhu...