Já to našla metodou pokus - omyl.
Už studium nebylo to prave - vždy mě to táhli k umění (hudba). Ale neměla jsme asi dost talentu a navíc rodiče mě nenechali studovat mimo rodné město.
Z ucitelovani jsem utekla do bussinessu díky známým mého muže. Pak jsem si vytvořila síť známých a začala mě lákat bezpečnost práce - tak jsem si udelala příslušné zkoušky, nabídla se v jedné praci lehce “pod cenou” , ale s velkým nadšením pro praci.
Pak jsem využila všech možnosti, abych se dal vzdelavala a měla všemožně osobní certifikace (kvalita, ekologie, požární ochrana).
Stejně to nebylo ono, i když jsem vystřídala různé firmy. Pocit, ze po mě zůstávají jen krasne “papíry” sílil.
Tak jsme si udelala kurz, abych získala živnostenské oprávněni v gastronomii (vždy mě to doma bavilo, jsem odjakživa kavarensky povaleč) a s podporou rodiny jsem začala podnikat. Učím se v běhu, informace získáván kde se dá. A baví mě to. Možná je to také druh umění - potěšit hosty tím, co mají na talíři, v šálku nebo sklenici. Mam pocit, ze něco TVOŘÍM.