Na téhle vlně, že se těším a raduju z úplně běžných věcí, jedu vlastně prakticky pořád. Spíš mi přijde divný, že to tak někdo každodenně nemá, a že je takových lidí vlastně asi i většina. Aspoň soudě podle toho, co říkají nebo píší. Nemyslím divný, že bych to hodnotila. Spíš nechápu, jak se to může stát, že někdo obykle nevidí, že i úplně obyčejné věci jako švestky pro tchýni jsou vlastně pozitivní a ne neutrální. Naskakuje mi to průběžně samo.