já jsem kdysi před spoustou let jela na druhý konec republiky, kluci byli malí, jeden měl tři roky a druhý rok, ten ještě neuměl sám ani sedět, měla jsem velký batoh, golfáče a ty dva, je-li jsme vlakem, asi sedm hodin, s jedním přestupem
hned v tom prvním vlaky, bez kupéček, jel pán tak kolem 40 let, přestupoval na ten stejný rychlík, pomohl mi, jel kupodivu i tam kam my, je-li jsme spolu v kupé, on oceňoval, že jsou kluci hodní, že se jim celou cestu věnuju a divil se, že ani jeden cestou ani chvilku nespal, pohlídal mi toho menšího, když jsme s tím větším potřebovali na wc, pomohl mi z vlaku,
bylo to hrozně příjemný

a nechtěl po mě žádnou konverzaci 😁, možná mu bylo jasný, že mluvit najednou se třemi bych nemohla a kdybych nemluvila s těmi malými, stejně by nebyly podmínky na mluvení