Já vstávám pracovně celoživotně - což už je drahně let, v 5,20. Šupajdím do koupelny, meju se, maluju, pak udělám snídani sobě, dalším lidem a zvířatům, jdu ven se psem nebo nakrmit zvířata a v sedm už snídám v práci a komunikuju s lidma. Masakr byl, když jsem do toho všeho ještě vodila děti do školky. Dojížděla jsem a klusali jsme už po šesté hodině. Takže jsem vycvičená, ale radost mi to nedělá. To mám vlastně na volnu nejraději - pomalé vstávání, jak si tělo řekne, povalování.. Spím tak sedm hodin, na nepřerušovaný spánek už jsem dávno rezignovala, když nespím, tak ležím a odpočívám. Nejraději spím u televize nebo u topení spolu se psem a kočkou. Ale pak musím vstát a jít spát.
Těším se, až mi jednou tohle ranní martýrium skončí.