Syn chodí do sedmé třídy a teprve loni mu diagnostikovali dysgrafii. Sice nikdy neměl rád psaní ani kreslení, ale v první až třetí třídě to písmo ještě nebylo tak strašné, proto mě to nenapadlo. Horšit se to začalo potom, navíc přišla změna učitele, se kterým psali opravdu hodně a to i pak při distanční výuce.
Bohužel se synem je to celkově takové složitější. Strašně těžce nese cokoliv, co je pro něj nekonformní, kde musí vyvinout nějakou snahu. Má svou hlavu a co nechce, to prostě nedělá, ať dostane jakékoliv argumenty. Snažila jsem se ho přesvědčit, ať tedy aspoň školní diktáty píše tiskacím, ale odmítá i to. Jediné, co na to řekne, že je to pomalé a že ostatní spolužáci s dysgrafií taky nepíšou tiskacím. Nehrozí tedy ani to, že by si takto dělal zápisy, pak má ovšem sešity k ničemu. Já to sice po něm přečtu, ale on sám už s tím má problém. Kopírovat zápisky spolužáků si nechce. Je inteligentní, ale tím svým přístupem to úplně zabíjí. Občas má světlé chvilky, ale ty nikdy nevydrží déle . Má to tak od mala, v práci od kolegyně slyším, jak přikáže a kluk dělá, co ona chce a má pocit, že je to zásluha její výchovy , to opravdu neznám.
Máte někdo podobný exemplář doma? Co na něj funguje?