Přidat odpověď
Jasné, je to pro ni strašně čerstvé a není připravená.
Takže jakákoli rada je nesmyslná. Nic jiného, než jít den za dnem a krok za krokem jí nezbyde.
Jeden den bude před ním ona klečet a prosit ho, ať se vrátí, že ona mu odpustí.
Druhý den ho bude nenávidět a nechtět ho nikdy vidět.
Třetí den si řekne, seru na něj, teď začnu konečně žít.
Čtvrtý den si bude zoufat, jak to bez něj s holkama zvládneme, co si počneme.
Pátej den si řekne, ať táhne, oškubu ho na majetku a na alimentech, ať si ho vona nechá s holým zadkem.
Šestej den si řekne, proč se nevrací, asi jsem byla opravdu tak hrozná, že dává přednost jí přede mnou
atd. atd. atd. když se nechá cloumat těma emocema. Nebo to nebude po dnech, ale po hodinách, nebo po minutách...
Šok - popření - smlouvání - racionalizace - nenávist - láska... No jo no. Ale fakt si myslím, že tohle patří k většímu mládí, že "v našem věku" už bychom měli vědět, vo čem ten život je, že nejsem ani první ani poslední, komu se to stane, že svět se bude točit dál a že "jestli je tohle to nejhorší, co se mi v životě stane, tak zaplať pánbůh za to" a "přežili to jiný, přežiju to i já."
Předchozí