V poslední době mám pocit, že se lidé fakt dělí na "řešiče" a "salámisty"
Já si třeba neumím představit, že odjedu kamkoliv bez základní lékárničky (aspoň náplasti, desinfekce, něco na horečku, atd.), případně, že nebudu mít pořešené takové ty nutné nenahraditelné věci. Takže se pravidelně stávám neplánovanou zdravotnicí různých (i úplně cizích) lidí, kterým třeba v kempu máznu rozražený prst Betadinou a zalepím, případně ovazuji stahovacím obinadlem
v různých batozích a kabelkách mám třeba jen jednu nit s jehlou, kterou na akcích nouzově sešijeme něco utrženého, atd. Stejně tak mám většinou nějaké náhradní řešení, např. na závodě vím, že by mi mohla prasknout gumička od plaveckých brýlí (což si jako nositelka kontaktních čoček nemůžu dovolit), tak mám vždycky rezervní. A už jsem je párkrát půjčovala těm, co třeba svoje zapomněli nebo o ně přišli. Dtto nouzové jídlo typu muslityčka
Když se jedu někam ubytovat, vždy mám předem prohlédnutou mapu a další informace, aby mě nezaskočilo, kdybych třeba neměla data. No a pak dělám kolikrát "vedoucího zájezdu" a pomáhám ostatním sdílením předem zjištěných věcí
Takže mě vždycky překvapuje, jaké kvantum lidí prostě nad žádnými neplánovanými událostmi nepřemýšlí a nic nikam nevozí, informace předem neshání. (Teda pozor, já se nad nimi nijak nepovyšuju! spíš si říkám, že mají vlastně mnohem jednodušší život, netahají zbytečnosti a stejně je většinou někdo mého typu zachrání
)
Co vy? Jste taky vždy připraveni na komplikace nebo bezstarostně proplouváte světem a řešení hledáte, až když hoří?
(odlehčené téma
snad se tu nestrhne nějaká konfrontace obou směrů
)