Taky hygienu včetně kartáčku balím i pro manžela, on by si to nevzal. Děsně machruje, jak nic nepotřebuje, a pak chodí škemrat, jestli nemám to či ono. Samozřejmě při balení probíhá domácí scéna, ať netahám blbosti, že budu mít těžký batoh a budu zdržovat (jsem mula, co vydrží všechno, ale chodí pomalu). To mě štve na lidech, co všude vykřikují, jak cestují nalehko, a pak furt o něco škemrají.
Další věc jsou hodinky. Obvykle je mívám jako jediná z party, furt se mě někdo ptá, kolik je hodin.
Léky s sebou pokud jedu bez dětí nevozím, kromě kapek do nosu. Když nemůžu dýchat, panikařím. Průjmy netrpím, bolest vydržím, horečku nesrážím.

Ale teda když někam jedu, obvykle si zjistím hodně informací dopředu, protože ten proces miluji. nebo si projedu ulice na street view. Jednu dobu byl desk research mou nejmilejší náplní práce. Navíc riziko cestování dokatolických zemí, že bude v neděli zavřeno a umřu hlady...