Stará huso, u nás "nepít uhřátý studenou vodu" razila jenom babička. Ale na tréninky (dvouhodinové) jsme jako děti taky nenosily pití, já ale pít potřebovala, chodila jsem na záchod (buď jsem se jenom napila nebo si i došla; po napití jsem ale už znovu na záchod do konce tréninku nepotřebovala). V létě na venkovní kurty, kde nebyla pitná voda (chlemtaly jsme ovšem po tréninku vodu z hadice na kropení hřiště, pěkně hnusnou) jsem si nosila pití v láhvi, ale když viděl trenér, že piju během tréninku (byť ve vyhlášené krátké pauze na vydýcháhí) tak byl z té "drzosti" celý pryč. Vůbec jsem nechápala, proč by mělo pití vadit, asi se mělo jednat o "morálně volní vlastnosti sportovce", který to prostě vydrží a tím se zocelí? Ale hodně brzy potom se naopak začalo razit, že sportovci během výkonu mají pít, a to dokonce iontové nápoje, takže stejný trenér nás nakonec vysloveně nutil nosit si pití a ty ionťáky (tehdy nám vůbec nechutnaly - slané a sladké zároveň) nám dělali na turnaje do takového kanystru