"První láska jo. Ale to obrovské vázání na někoho už od 15? Brr... Děcka přece můžou objevovat svět, věnovat se sami sobě, zkoušet, co je baví a ne, že každou volnou chvíli běhají za svým protějškem."

Ta dvojice se ovšem na sebe nemusí nijak obrovsky vázat, natož s nějakou představou do budoucnosti. Prostě spolu chodí, a když se nerozejdou, no tak potom, již jako dospělí a zralí, spolu mají ten celoživotní vztah.

Je pravda, že všechno to zkoušení a objevování se děje víceméně ve dvojici, či s určitým vědomím vztahu = existence toho druhého, ale kromě možných negativ to má i svá pozitiva - mladí se vyvíjejí jaksi spolu, koordinovaně, ve stejných podmínkách, při společných zájmech, prostě "zrají" spolu. Nemusí např. obtížně slaďovat diametrálně odlišné představy toho, co je "normální" v těch všedních, provozních věcech, jak často "řeší" partneři, kteří se potkají v dost dospělém a nějak již ve svých rutinách zaběhlém věku.