Můj dávný učitel francouzštiny to měl vychytané. Měl tři přítelkyně, v Praze Češku a Slovenku, v Turíně Italku. S Italkou trávil víkendy, vždycky jednou přiletěla ona sem, pak zas on tam. Češka se Slovenkou na sebe jednou nějak narazily, teda Slovenka si problému všimla dřív. O Italce se však nedozvěděla ani jedna. Což je divný, protože to celé vytroubil i mě, asi to vykládal na potkání.
Myslím, že Češka mu dala kopačky (po nějaké době jsem ji někde potkala, tak mi to vyprávěla), Slovenka ho považovala za partii, ale myslím, že to taky pak vzdala.
Předpokládám, že se mu to podařilo skrývat v jeho životním chaosu s odkazem na létající dceru, kterou měl v nějaké střídavce, či co, a která různě nepravidelně přilétala a odlétala.