Ráchel,
četla jsem o té empatii víc.
Doktor nemá být empatický ve smyslu cítit pacientovu bolest, ve smyslu vciťovat se do něj, být společně s ním zdrcen pacientovým utrpením, to by zasahovalo do jeho schopností odvádět svou práci ve prospěch toho pacienta a ničilo by ho to psychicky, vedlo k vyhoření.
Lékař nemá na sebe pacientovy pocity brát jako břemeno.

ALE: Lékař má ale pociťovat soucit, motivaci pomoci a ulevit mu v jeho utrpení, pacientovy pocity chápat, respektovat, přistupovat k němu s pokorou a porozuměním.

Prostě je to myšleno tak, že má cítit s pacientem do takové míry a takovým způsobem, aby ho to neničilo. Má s ním sou-cítit (tj. uvědomovat si, že je v interakci s trpící bytostí, které chce pomoct), ale nemá s ním spolu-prožívat (to utrpení jako své).