Rose, "být nejlepší ze třídy na ZŠ, není prostě nic k ocenění", no tak v tom se prostě neshodnem. Byla jsem taková, jak popisuješ syna a mrzelo mne to moc. V dospělosti jsem pracovně úspěšná, nevím k čemu by mi bylo "snažit se ještě víc". Nobelovku nepotřebuju a nezajistí mi životní štěstí. Ono je důležité naučit se i pracovat se svými dovednostmi efektivně. Nevydávat energii tam, kde to není třeba a naučit se odpočívat.
Ale samozřejmě tě neznám, třeba se k synovi chováš tak, že to necítí jako nějaký velký problém.
Moje nejstarší je bystrá a šikovná a chválím ji pořád. Ona to sice odmítá, ale já myslím, že pozitivní zpětná vazba je pro dítě elementárně důležitá. Moji rodiče s tím bohužel měli dost problém, prý se báli, abych "nezpychla". Já si akorát myslela, že jsem jim fuk.